Pád Berlínské zdi

Kvůli demonstracím a pokojným protestům byla vláda NDR od začátku podzimu v defenzivě. V říjnu se konflikty vyostřily, nakonec se nenásilně prosadila „moc lidu“: Po značně nekoordinovaných krocích a oznámeních režimu se 9. listopadu 1989 Východní Němci hrnuli přes hraniční přechody do Západního Berlína. Symbol rozděleného Německa byl prolomen a stržen. I když lidé tento cíl nesledovali od začátku, byly tyto události začátkem sjednocení Německa, ke kterému došlo 3. 10. 1990.

Občanská hnutí

Opozice v NDR před rokem 1989 byla především v řadách z církevního prostředí. Poté, co opozice přišla na volební podvod při komunálních volbách 7. května 1989, zformovalo se vícero demokratických iniciativ. Požadovaly více demokratických práv, spravedlivé volby a svobodu pohybu.

Demonstrace   

Od roku 1981 se v kostele sv. Mikuláše v Lipsku konaly „modlitby za mír“, od září 1989 bylo mnoho hlasů a plakátů s požadavky na SED (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands – Sjednocená socialistická strana Německa). V říjnu se protestů začalo účastnit čím dál tím více lidí. I v Drážďanech, v Halle a v Karl-Marx-Stadt (dnešní Chemnitz) se shromažďovali lidé. V té době už měli i transparenty s nápisy jako „My jsme ten lid“ nebo „Nechceme násilí“. 30. 10. se v Lipsku shromáždilo asi 300 000 lidí; úřady NDR spíše nereagovali. Účinným prostředkem a nenásilnou přímluvou za reformu byly především tzv. pondělní demonstrace.

Německá marka   

1. července: Měnová unie s NDR; německá marka se stává platidlem v NDR; současně SRN přebírá sociální a daňový systém, hospodářské právo má umožňovat tržní ekonomické struktury:

Jednání dva plus čtyři   

Smlouva dva plus čtyři byla smlouvou mezi oběma německými státy a čtyřmi vítěznými mocnostmi (USA, SSSR, Francie, Velká Británie) ze dne 12. 9. 1990.
Sjednocené Německo definitivně získává zpět svou suverenitu; smlouva je předpokladem pro sjednocení Německa; nejdůležitější ustanovení:

• Německo se zříká toho, že by si kladlo nárok na území jiných států (tzn. uznání hranice na Odře a Nise jako závazné),
• počet příslušníků ozbrojených sil sjednoceného Německa byl stanoven na 370 000 osob,
• jednotky sovětské armády budou z území NDR staženy nejpozději do konce roku 1994; právo vstupovat do spojenectví (tzn. že sjednocené Německo bude členem NATO).
• Smlouva byla jedním z pilířů pro prozatímní konec konfrontace Východu se Západem, která panovala od roku 1945.

Důležité události v NDR od začátku roku 1990 až do sjednocení 

18.3.: Volby do Lidové sněmovny. Zvítězila Aliance pro Německo (40,8 %), SPD (Sociálnědemokratická strana) získala 21,9 %, PDS (Strana demokratického socialismu) 16,3 %.
14.4.: Lothar de Maizière (CDU) se stává předsedou vlády.
6.5.: Komunální volby
1.7.: Měnová, hospodářská a sociální unie, německá marka se stává oficiálním platidlem i v NDR.
23.8.: Lidová sněmovna odhlasovala připojení NDR k SRN.
25.9.: NDR opouští Varšavskou smlouvu.
3.10.: Vstup zemí NDR do Spolkové republiky Německo dle čl. 23 ústavy Spolkové republiky Německo.

Charta 77   

Charta 77 byla skupina odpůrců komunistické vlády v Československu. Vznikla v sedmdesátých letech. Požadovala po vládě, aby dodržovala lidská a občanská práva, k čemuž se roku 1975 zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách.

Vaclav Havel    

Václav Havel, světoznámý spisovatel, byl od sedmdesátých let vůdčí postavou v Chartě 77.  Kvůli svým politickým aktivitám byl vícekrát zatčen a vězněn.
V prosinci 1989 byl po demokratické přestavbě státu zvolen jako první prezident Československé federativní republiky. „Budovat nový stát je nesčetněkrát těžší než kritizovat starý systém,“ musel brzy přiznat. „Polorevoluční situace“ přinášela stále nové krize, protože se vše utvářelo od nova.

Sametová revoluce (sametová – nenásilná)

Předcházející události: Zkušenosti z pražského jara (1968), kdy komunistická vláda zasáhla represivními metodami.
Začátek roku 1989: Palachův týden jako uctění památky Jana Palacha, který se 20 let předtím na protest proti potlačování svobod veřejně upálil.
30.9.1989: Vycestování uprchlíků z NDR z Německého velvyslanectví v Praze za strpení vlády v Praze;
v listopadu/prosinci překvapivě rychlé tempo na cestě k demokracii:
17.11.: Velká demonstrace v Praze, kterou iniciovali studenti; surový zásah Veřejné bezpečnosti;
24.11.: Odstoupení vedení KSČ; pět dní na to se vzdává mocenského monopolu;
10.12.: „Vláda národního porozumění“
29.12.:  Václav Havel se stává prezidentem;
červen 1990: první svobodné volby

Politické kontakty

Východiska: Smlouva z 27. února 1992 mezi oběma státy o přátelství; Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997; vzájemné návštěvy předsedů vlády a ministrů – to přispělo k tomu, že vzájemné vztahy nebyly tolik zatížené politickými a právními otázkami z minulosti. Události, které česko-německé vztahy podpořily: Kontakty a návštěvy bavorské vlády, přičemž na události jako např. na Benešovy dekrety z května roku 1945 již nebylo nahlíženo jako na něco, co by česko-německým vztahům stálo v cestě. I z české strany byly opakovaně k vidění signály usmíření.
Fungující spolupráce na správní úrovni, např. v oblasti právní a u policejních složek. Bilaterální smlouva policie jistí spolupráci, a to i např. v otázkách cla.

Odlišné pozice vůči mnohým otázkám Evropské unie  

Vstup České republiky do Evropské unie byl pro česko-německé vztahy slibný – zdálo se, že by se mohly prohloubit. Strach z toho, že by čeští zaměstnanci v budoucnu zatížili německou ekonomiku, se ukázal jako mylný.
V roce 2015 se v souvislosti s uprchlickou krizí projevily protichůdné přístupy:
Česká republika se zdráhala připojit se ke snahám Německa a zbytku Evropy rozdělit uprchlíky po celé Evropě.
Již předtím se Česká republika připojila k tzv. Visegrádské skupině (s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, „V4“, název podle maďarského města); V4 se opakovaně zdráhá prohloubit vztah s Evropskou unií.

Stanoviska lidí

Množství kontaktů na obou stranách hranice měla za následek i změnu vztahu lidí:
Po euforii při a po otevření hranic se opakovaně na obou stranách hranice objevovaly výhrady a předsudky mající kořeny v historických zkušenostech, ať už šlo o obsazení českého pohraničí v roce 1938, teror nacistického režimu v Čechách a na Moravě nebo o otřesné podmínky při útěku a vyhnání Němců v letech 1945–1946.
Tyto výhrady se postupně zmírnily – a sice i tím, že už od oněch událostí uplynul nějaký čas a mezitím nastoupily nové generace. A samozřejmě k tomu značně přispěly i kontakty, které vznikají při nákupech, výletech a pracování v druhé zemi.

Příklady spolupráce a partnerství    

Mnoho iniciativ sponzoruje např. Česko-německý fond budoucnosti se sídlem v Praze. Jde o neziskové projekty, které zprostředkovávají vzájemnou výměnu a diskusi v oblasti mládeže, kultury, vzdělávání, menšin, dialogových fór a publikací. Partnerství škol, kontakty mezi spolky, česko-německé sňatky, spolupráce měst a okresů, přeshraniční projekty – to vše vidíme v mnoha podobách podél celých česko-bavorských hranic.

Až na výjimky se řešení jazykových problémů ujímají Češi – to není pro německou stranu chvályhodné, ale tato nevyváženost se dá jen těžko odstranit.